Tento článek přichází trošku se zpožděním, protože mne brzy čeká maturita a vůbec nestíhám. Chtěla bych vám říct, jaké to je, postoupit o další stupínek...
Musím říct, že to je naprosto úžasný pocit.
Obřad Vyvolení mezi čekatele křtu jsem měla před dvěmi týdny v neděli. Musím říct, že ten víkend mě krapet zničil. V pátek jsem totiž měla maturitní ples, v sobotu jednání a v neděli v 7:30 přijímání mezi čekatele křtu. Takže stejně jako ostatní jsem měla pomalu sirky v očích, ale i tak to bylo fajn.
Od začátku jsme měli jasné instrukce a nervozně posedávali v první řadě. Nervozita opadla hned po začátku obřadu, protože kněz prohodil úkony, a na její místo nastoupilo lehké pobavení. K průběhu bych řekla jen tolik, že klečet na schodě není nic moc příjemného. Na druhou stranu ve chvíli, kdy mi budoucí kmotra položila ruku na rameno, jsem pocítila, že za mnou stojí (doslovně) nejen ona, ale i ostatní farníci a to byl opravdu úžasný pocit.
Druhý úžasný pocit byl tuto neděli, kdy jsme měli první skrutinia. To už bylo v devět, což byla rozhodně lepší hodina. Trošku se to lišilo o obřadu Vyvolení, ale klečení a ruka na rameni zůstaly. Navíc na nás kněz vkládal ruce a modlil se za nás. A to bylo moc fajn. Ještě teď mne to naplňuje.
Ještě jsou přede mnou dvě skrutinia. Věřím, že i z nich si odnesu takové úžasné pocity. A pak bude ten nejúžasnější večer...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.