Protože do školy a ze školy jezdím denně MHD, mám sbírku různých zážitků. Těch ošklivých i těch krásných. A dneska bych vám ráda řekla o dvou krásných...
Jela jsem tuhle tramvají ze školy. Vedle mne seděla postarší paní s malou, asi pětiletou, holčičkou. Projížděli jsme kolem kostela a holčička povídá: "Hele, babi." A ukázala na kostel. Babička se na ni usmála.
"Chtěla by ses podívat za Ježíškem?" Holčička se rozzářila radostí, ale po chvilce trošku sklesla.
"Ale, co když nebude doma?" Několik okolo stojících, včetně mě, se usmálo.
"Neboj, Ježíšek je určitě doma." Ujistila ji babička. Holčička pokývla a znovu se rozzářila.
Druhý zážitek se odehrál znovu po cestě ze školy. Kousek od mého bydliště se nachází domov pro nevidomé. Občas, když se vracím ze školy později, nastupuje na jedné stanici nevidomá slečna. Okouzlující je na ní už jen její úsměv. Po každé, když ji vidím, tak se usmívá tím svým úsměvem. A mě to nutí se usmívat taky.
Jednoho dne, když jsme jely zase takhle spolu, tak najednou sáhla do batohu a vytáhla malou kapsičku. Samozřejmě zvědavost mi nedala a čekala jsem, co z ní vyloví. A dočkala jsem se milého překvapení. Z kapsičky totiž vylovila růženec. A úplně bez rozpaků se pokřižovala a začala se ho modlit...
Je dobře, že mezi námi žijí i spravedliví.
Jen je otázka, kolik jich vlastně je a na kolik potřebných to uhádáme.
díky moc za povzbuzení
Ty jo to je teda bomba !!!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.