Znovu jsem se narodila

Nejsou to ještě ani dva dny, kdy jsem se znovu narodila společně s pěti dalšími jako Zdeňka Mariana Marie Dominika Emerenciána. A ještě stále tomu nemůžu uvěřit.

Samotný obřad vám popisovat nebudu. Myslím, že všude je podobný. A pocity? Silné... neskutečně silné. Nabídnu jen pár postřehů...
- Všechno si zkontrolujte třeba xkrát, můj spolukřtěnec si takto zapomněl manžetové knoflíčky a křestní šerpu... naštěstí jeho kmotr byl salesián z farnosti, kde jsme byli křteni, takže mu půjčil košili a kněz, který nás připravoval, přinesl novou šerpu.
- Nevěřte kmotrovi všechno. Jinému spolukřtěnci přinesl místo křestní šerpy křestní roušku pro malé děti... Náš kněz měl naštěstí těch šerp dost.
- Pokud se vám potí ruce, není dobré v nich svírat křestní svíci a pak si ji položit na šedé společenské kalhoty... udělá dva pěkné světlé pruhy.
- Křtění ponoření hlavou do křtitelnice je opravdu vtipné... zvláště to umocňují ostatní spolukřtěnci, kteří se také snaží nesmát. Prý si časem zvyknem.
- Kněz nás připravoval na to, že bychom během křtu měli myslet třeba na naše hříchy z kterých jsme očišťování, nebo tak něco... bez šance... jediné naše myšlenky se týkaly toho, abychom se nezapomněli nadechnout před ponořením.

Hned po křtu se mne má úžasná kmotra zeptala, jaké to bylo. Vzmohla jsem se na bezmocné rozhození rukou a pokrčení ramen... a velký široký úsměv... Protože je to něco úžasného a zároveň nepopsatelného. 

Následně jsme slavili až do čtyř do rána. Myslela jsem si, že si lehnu a usnu. Omyl... byla jsem vzhůru ještě nejméně hodinu po zhasnutí a vstřebávala zážitky. Vstřebávám je vlastně ještě teď. Trochu vážně, trochu vtipně jsem během oslavy poznamenala, že to je zážitek, z kterého budu čerpat sílu ještě u maturity.

Přespávala jsem ve farnosti společně s jednou kmotrou. Ráno se mne ptala, jestli jsem při obřadu něco cítila... nemohla jsem nalézt slova a nemůžu ani teď... nakonec jsem to popsala jako když je zaplněné nějaké místo... ale ani to není přesné.

Pak jsme já a dva moji spolunovokřtěnci šli na mši v 10:30 a bylo to opět něco úžasného. Mysleli jsme si, že budem unavení, ale minimálně u mě nebylo po únavě ani stopy. A ta první klasická mše byla opět neskutečný zážitek. Bylo vidět, že to všichni strašně prožíváme. Když jsme si po mši povídali, tak tomu jednomu říkám: "Vezmi si, že takové už to bude napořád." Myslím, že jsme oba vypadali stejně nevěřícně. 

p.s. Kdo je zvědavý na mé svaté (jsem si vědoma, že zvláště Emerenciána vyvolává hromadu otázek), chystám se o nich a svém vztahu k nim napsat další článek.
p.p.s Až budou fotky, tak ty také dodám.