Mnohá poprvé

Je tomu už pár dní, co jsem se setkala se svou, již mnohokrát zmiňovanou, sestřičkou salesiánkou. Tentokrát mi nabídla pouť do Králík. A já samozřejmě neváhala a souhlasila. Má první pouť...

Středa...
Já a pár děvčat + dvě sestry salesiánky = společný večer. Hudba, modlitba a sdílení. Už to byl pro mne velký zážitek a moc jsem se těšila na příští dny. Na naší cestě nás doprovází Lukášovo evangelium a muži putující do Emauz.

Čtvrtek...
Vyrážíme z Prahy do Podštejna. V tuto chvíli vlakem s jedním přestupem. Následně vyrážíme z Podštejna do Žamberka, tentokrát už pěšky, jinak by to přece nebyla pouť. Odehrává se mnoho nezapomenutelných okamžiků, ale pro mě i jedno poprvé. Můj první společný růženec. Cesta pěkně ubíhala, až jsme došly do Žamberka, kde jsme se chvíli nemohly dovolat otce Oldy, ale i ten nakonec dorazil. Vybalily jsme a nesměla chybět i mše. A mé druhé poprvé. Můj první křížek. Až tehdy jsem pocítila, že je ta chvíle, abych si pro něj šla.

Pátek...
Tentokrát nás popovezl autobus z Žamberka do Pastvin. A odtud už jdeme opět pěkně pěšky. Mlha před námi... mlha za námi... ale ani jedné z nás to nevadilo. Také jsme si každá vybrala jeden úryvek z evangelia, který jsme se měly naučit a dumat o něm. Večer dosahujeme vytouženého cíle a zde nás vítá otec Karel. Všechny jsme se cítily, jako bychom měly v nohách tisíc mil, ovšem měly jsme jen asi 35 km. Mimochodem, já měla i tři puchýře, což mi zajistilo v tomto směru prvenství.

Sobota...
Procházka po okolí Králík. Mlha nás stále doprovází na naší cestě, ale nic si z toho neděláme. Ráno mše, večer adorace. Ta je pro mne opět velkým zážitkem. Zpívá se, čte se, ale i přemýšlí. Dá se říci, že mé další poprvé... Takovou jsem totiž ještě nezažila.

Neděle...
Následuje mé další poprvé. Tentokrát je to pronášení modlitby před jídlem. Za odměnu se zvedla mlha a my si prohlížíme úchvatné okolí. Mše, balení a loučení se. Tentokrát již cestujeme vlakem a chvíli mezi nimi i náhradní autobusovou dopravou. Je to jen pár hodin, co jsme dojely do Prahy. Sedím doma a vzpomínám. Už teď mi chybí společné chvíle, momentálně nejvíce společné večery a modlitby. Kdyby to šlo, ráda bych se vrátila zpět, ale vím, že to nejde. Místo toho se těším na příští setkání se sestřičkami, ale i s děvčaty, která jsem poznala.

Já jsem cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne. (Jan 14,6)